„Po roce 1993 se naše divadlo stěhovalo celkem dvakrát, teď naposledy to bylo do krásných nových prostor v zrekonstruované budově lišovského Kina Svět," říká Dana Strnadová z Lišova, která v souboru pracuje už dlouhá léta. Při divadelních hrách propůjčuje svůj hlas oblíbenému Kašpárkovi.

Loutkové divadlo má v Lišově dlouhou tradici. Zmínky o něm sahají až do roku 1921, kdy  se hraní věnovali místní dorostenci.
V roce 1931 byl dokonce  
v Lišově zřízen výborem Sokola loutkářský odbor, postupně se opravily kulisy a nakoupily nové loutky. V té době mělo loutkové divadlo své stálé místo v lišovské sokolovně.

Ještě po válce se v Lišově děti sházely na loutková představení, pak ale přišel rok 1948 a Sokol byl zrušen. S ním postupně zanikl i lišovský loutkoherecký soubor.

Obnovení loutkohereckého spolku se v Lišově datuje do roku 1978. Tehdy nastoupila  nová skupina ochotníků, která se do obnovy tradice loutkového divadla s vervou pustila. V prostorách bývalé obecné školy získali od národního výboru místnost, ve které později úspěšně sehráli první představení.

Postupně si soubor nakoupil nové loutky z umělecké dílny v Únavově, kde se vyráběly loutky třeba i pro televizní večerníčky. Staré loutky však ještě dlouho zdobily jeviště divadla, a tak děti při představeních mohly obdivovat princezny, ale i respekt budící čerty.

V polovině osmdesátých let nastalo další stěhování divadla, tentokrát do domu lišovské pečovatelské služby. Tehdy také soubor objížděl s nazkoušenými hrami i okolní města a vesnice, hráli třeba v Borovanech, Třeboni, Trhových Svinech, ale i v Milevsku nebo v Domově důchodců na Dobré Vodě.

Nová historie lišovského loutkového divadla se znovu začala psát v roce 1993. Po revoluci totiž divadlo přešlo zpět pod organizaci Sokola a několik let nehrálo. Tehdy se však do hraní s loutkami pustila právě skupina lidí, kolem Dany Strnadové. A do domu se pečovatelskou službou znovu začaly chodit děti s rodiči na odpolední představení plné pohádkových dobrodružství.

„Po roce 2000 ale v pečovatelském domě začaly přípravy na přestavbu a my jsme se museli stěhovat," vypráví Dana Strnadová. „Útočiště jsme nalezli v lišovském kulturním  domě, ale ani tam to nebylo natrvalo," dodává.

Sklepy kulturního domu, kde byly uskladněné loutky, totiž v roce 2013 hned několikrát vytopila voda. „Tehdy jsme museli dokonce přerušit naši činnost. Nakonec nám město nabídlo místo v tehdy ještě rozestavěném Kině Svět, a tak jsme se rozhodli, že počkáme a přestěhujeme se, až bude kino dokončeno," vysvětluje.

„Nakonec se vše podařilo 
a my znovu hrajeme. Je skvělé, že díky městu teď  máme vhodné prostory," doplňuje Dana Strnadová.